Jak nachystat rouby na cestu?

Po delší odmlce, kdy ani nebylo moc o čem psát, se vracím s pár radami ohledně roubů, protože se mi naskytly dotazy, jak je “správně” připravit, aby přežily cestu bez úhony a protože jsem jich v pondělí pár posílala do světa, tak jsem i udělala pár fotek pro ilustraci. 🙂

V první řadě musíte stříhat takové větve, které jsou již zdřevnatělé. Jsou tací borci, kteří umí roubovat i zelené rouby, ale začátečníkovi by toto mohlo dělat problém a mohlo by následovat trpké zklamání.

Vlevo na fotce je vidět ještě zelenou větičku. I když už začíná pomalu dřevnatět, tak by nebylo úplně rozumné stříhat nevyzrálé dřevo, nicméně zkušenější ibiškář zvládne úspěšně naroubovat i toto. A ta zadní úplně zelená větvička je zcela bez debat. 🙂 Prostřední foto a foto vpravo je ukázkou ideálního dřeva k roubování. Toto byl skoro metrový klacek, který už dostal nařezáno 🙂

Takže už víme, jaké větve stříhat a které radši nechat růst a vyzrávat. Teď jde o to, jak by měl střižený roub vypadat.. Co se týká délky, je to individuální.. Standardně se posílají většinou rouby o délce cca 15cm. Ale pokud obsahuje dostatek oček, tak by neměl být problém ani v 10cm dlouhém roubu. Profíci jsou schopní úspěšně roubovat i špačky, které mají 2očka. 🙂

Očka jsou ty útvary, ze kterých vyrůstají listy 🙂

Tak a teď to chce nůžky – zahradnické 🙂 a prostě ten roub ustřihnete… ideálně stříhat kousek nad očkem.. cca půl centimetru až centimetr.. záleží, jak daleko jsou očka od sebe.

Trocha odborných názvů.. očka se v angličtine označují jako “node” a občas se setkáváme s označením internodia – to je ten prostor na stonku mezi dvěma očky.

Roub jsme tedy úspěšně ustřihli (stříháme kolmo k větvičce) a co s ním teď.. Vrcholové rouby mají většinou listí.. to bychom měli ostříhat a případně ponechat pouze vrchní lístečky, které pomalu raší ven.

Pokud posíláme rouby dál a budou na cestě delší dobu, tak je lepší všechnu nadbytečnou zeleň odstranit, protože ráda uhnívá a hniloba by mohla poškodit rouby kompletně.

Teď se dají udělat dvě věci. Běžnou praxí je, že rouby zamáznete z obou ŘEZNÝCH stran štěpařským voskem (Arbosanem). Pokud stříháte vrcholový řízek, zamažete jen řeznou ránu. Necháte uschnout, klacek označíte popiskem.. Ideálně papírová malířská páska nebo nějaká náplast či samolepka. Dáte do igelitového pytlíku, do bublinkové obálky a vypravíte na cestu. V případě delšího cestování přidávají odesílatelé do sáčku k roubům i dámskou intimku kvůli vlhkosti.. ideálně bez parfemace 😉

Já jsem se rozhodla, že rouby zamazávat voskem nebudu a udělala jsem to způsobem, kterým to dělá Verča. Ufiknutý roub na chvíli vykoupete ve vodě s pár kapkami peroxidu, abyste se zbavili případných zárodků nežádoucích mikroorganismů apod.. Potom vytáhnete z vody a zabalíte do ubrousku. Ubrousek nasaje vlhkost z roubu a následně v igelitovém pytlíku udrží roub v dobré kondici, než doputuje k novému majiteli.

Následně nesmíte zapomenout zamazat i ostříhané rostliny Arbosanem. Přiznávám, že ne vždy jsem to dělala a i sám Gommer rány po střihu ničím nezamazává, takže to udělejte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí 🙂

Na závěr ještě přidám jeden tip, který jsem se dozvěděla od Verči. Když dostane rouby, které jsou zamazané voskem, tak oba konce preventivně seřízne kvůli tomu, aby měla jistotu, že se pod voskem nepodařilo uvěznit vzduchovou bublinu nebo nějaké spóry nežádoucích patogenů.

Tak přeji všem úspěšné roubování bez úrazů a ať brzy rouby začnou rašit 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *